Historie muzea

Do roku 1930

Přípravy na Všeobecnou výstavu (1891) a zejména na Národopisnou výstavu (1895) v Praze byly vítanou příležitostí buď k dalšímu podstatnému rozšíření již existujících muzejních vlastivědných sbírek anebo k založení nových v řadě českých měst. V Semilech tomu tak nebylo. Neúspěšné byly též pozdější pokusy o zřízení městského muzea v letech 1924 po smrti místního učitele a sběratele pamětihodností Františka Mizery.

Další pokus o vznik regulérního muzea se uskutečnil ve 30. - 40. letech 20. století. V roce 1936 vznikl na městském úřadě dokonce Musejní odbor, který měl tyto snahy o muzeum naplnit. Pro tuto nepříliš ukotvenou instituci bez právního statutu i s odkazem na Františka Mizeru se prosadil název Mizerovo museum. Muzeum mělo dokonce své razítko, nicméně přišla druhá světová válka, jiné starosti a namísto místních se iniciativy na zřízení skutečného muzea chopil pražský Spolek rodáků a přátel města Semily v Praze. Na počátku let padesátých se ve prospěch muzea začíná angažovat i semilský učitel a kronikář Rudolf Hlava (1911 – 1988) a společně s Bedřichem Neumannem se snaží o získání zajímavých historických objektů č. p. 115 (tzv. Kousalovsko – nejstarší patrové roubené stavení ve města) a č. p. 116 (tzv. Vlkánovsko – dům, který obýval svého času i František Palacký), leč bohužel s ohledem na značnou liknavost vedení semilského národního výboru neúspěšně (památkově nedostatečně chráněné Kousalovsko bylo nakonec zbouráno v roce 1956). V té době už se zraky vedení města, okresu i Rudolfa Hlavy upínaly na jiný objekt – barokní dům č. p. 2 v Husově ulici – dům, kdysi patřící advokátu Antonínu Zemanovi a jeho ženě Kamile, rodičům to pozdějšího národního umělce Ivana Olbrachta.